Praktické příklady v oblasti – výroby

Popis výrobního systému
Jedná se o dávkový vícestupňový výrobní proces. Na příjem přicházejí zakázky se špinavým prádlem, které je nutné do předem stanoveného termínu vyprat, vysušit a případně vyžehlit (záleží na zákazníkovi a typu sortimentu).

Zvláštním specifikem je nejednoznačnost technologických postupů zpracování jednotlivých druhů sortimentu. Tato nejednoznačnost spočívala v závislosti parametrů jedné operace na místě provedení operace předchozí. Mohlo se stát, že určitý sortiment, byl-li vyprán na jedné z praček, postupoval dále na sušení a posléze na žehlení. Ale proběhlo-li vyprání na ostatních pračkách, operace sušení se vynechala (protože prádlo po vyprání mělo mnohem nižší vlhkost než v předchozím případě) a následovala ihned operace žehlení. Dokonce existoval sortiment, pro který se v některých případech přidávala ještě druhá sušicí operace (z důvodu velké zbytkové vlhkosti po první sušicí operaci). Jiným příkladem byla doba trvání operace v závislosti na velikosti dávky, avšak s určením minimálního a maximálního rozmezí, takže nebylo možné použít pro výpočet doby trvání prostou přímou úměru (např. 1min/1kg). Výkonnost pracích strojů byla určena fixní dobou trvání na jednu dávku bez ohledu na její velikost (pračka na daný program prala stejnou dobu při maximální náplni nebo při poloviční náplni), naopak výkonnost žehlicích strojů byla definována udáním množství zpracovaného prádla za časovou jednotku. V případě pracích a sušicích strojů navíc připadal v úvahu postoperační čas představující dobu potřebnou na vyložení prádla ze stroje (přípravný čas na naložení stroje se spojoval s konkrétní dobou trvání operace).

Globální definice
Aby bylo možné provádět vlastní plánování výrobního procesu, bylo nejprve nutné vytvořit korektní globální definice. Některé údaje byly zadávány ručně (definice směn, názvy plánovaných přerušení, základní názvy operací apod.), většina dat však byla pořízena automatickým importem ze zdrojových souborů typu xls. Výhodou takto vytvořených automatických importů je možnost provádět změny a uchovávat aktuální stav dat ve zdrojových souborech a v rámci plánovacího systému provádět jen následnou aktualizaci. Definiční aparát technologických postupů umožňoval z údajů zadaných číselně v tabulkách sestavit ucelený technologický předpis pro zpracování jednotlivého sortimentu (obr. 1).

Vytvoření definic globálního prostředí je jednorázová záležitost. Vlastní plánování vychází z těchto definic, přičemž je možné podle potřeby většinu parametrů v rámci každého plánu modifikovat.

Vlastní plánování
Místo popisu jednotlivých funkcí plánovacího systému bude nejlepší přímo popsat práci tak, jak se v praxi provádí.

V manažeru jednotlivých plánů zvolíme funkci Založit nový prázdný plán (rovněž je možné založit nový navazující plán, který přímo navazuje na vybraný plán. Návaznost se projeví tím, že se automaticky převezmou nedokončené zakázky a jednotlivé úrovně rozpracovaností na všech technologických stupních). Je třeba zvolit název plánu a období, na které chceme plánování provést. Protože se jedná o operativní plánování, je vhodné volit kratší období zhruba v rozsahu jednoho dne až jednpho měsíce (doba jeden měsíce je hraniční z důvodu rychlosti výpočtu a přehlednosti – jinak lze samozřejmě plánovat na libovolně dlouhé období).

Vstoupíme do hlavního výpočetního okna, ze kterého se řídí výpočetní proces. Nyní je třeba nadefinovat seznam zakázek, které mají být splněny (půjde o zakázky, které jsou v daný čas již známé – zakázky, které budou během zvoleného plánovacího období přicházet, budeme přidávat až tehdy, když skutečně přijdou). Každou zakázku lze identifikovat číslem, názvem, zkráceným názvem a lze pro ni definovat termín zahájení (tím lze danou zakázku odsunout na další dny), termín dokončení (datum a čas, kdy musí být celá zakázka dokončena), časové rozmezí (jak dlouho má maximálně trvat plnění dané zakázky) a případně i prioritu, která může zajistit přednostní nasazení do výroby.